Picturesque!

Aubrey Beardsley: Dáma s opičkou. 1897.

Myslím, že K. nemá pravdu...

...když říká, že dobrý film zemřel s Bergmanem a Antonionim. Myslím, že cinéma nám pořád dává co proto. Čas od času.





Pokání (Joe Wright, 2007) například ukazuje, že Keira je krásná, ale není moc dobrá herečka, zato z Jamese McAvoye může být nový Ewan McGregor. A že Ian McEwan píše romány, které se skvěle čtou i sledují. K tomu skvělá hudba, zlobivá/roztomilá mladší sestřička a několik psychedelických scén z války. 80%.

Díky filmu Tahle země není pro starý (Ethan a Joel Coenovi, 2007) se zase dozvíme: 1. že Amerika je opravdu naprosto šílená, 2. že s penězi není legrace a 3. že i oscarová porota má nědy pravdu. Javier Bardem navíc dostal (zatím) životní roli - ne že by v Než se setmí nebyl úchvatný, ovšem chladnokrevný zabiják Chigurh je jako jeho temná španělská duše zbavená všeho pěkného. 90%. Amen.

Hey Jude...

Caravaggio: Judita stíná Holoferna. 1598.

Gustav Klimt: Judita. 1904-1905.

Tajuplné město

Před časem jsem objevila tenhle obraz:



Jmenuje se Blue Moon (jako já), namaloval/a ho Karsten Duus a můžete ho koupit za 1,500 dánských korun.

Další najdete tady.

Ein klein Spaziergang mit 2 Künstler

Rainer Maria Rilke
Předjaří

Drsnost mizí. Všechna slitování
k louce, oděné jen šedí, lnou.
Nový rytmus říčky popohání.
S něhou, dosud omylnou,

prostor hltá každý zemský kout.
Cesty ukazují k dálkám v kraji.
A tu spatříš holý strom, jak tají
už jen stěží vůli výš se pnout.

Karl Horst Hödicke: Adam a Eva (podle Cranacha). 1977.

To jsem já: mimóza

Mimosa Coctail

Ingredients:
Champagne
2 ounces of cold fresh orange juice
Orange slice for garnish (if using a large wine glass)
Crushed ice (optional)

Instructions:
Pour orange juice into a champagne flute
Add champage to fill the glass but be careful not to overfill
Garnish with a slice of orange if using a glass other than a flute

If you want more ice, use a large wine glass and pour 3 parts of champage in the glass and then add 2 parts orange juice.

(více na www.real-restaurant-recipes.com)

Tragická historie a nejhlubší marnost

Blue Moon se rozhodne, že navštíví pana Karáska ze Lvovic – lépe řečeno jeho hrob. V knize se dočte, že toto blahoslavené místo se nachází na Smíchovském hřbitově čili Malvazinkách.

Blue Moon bydlí ve starých zlatých Košířích, takže s menšími obtížemi (kam zmizelo modré nebe?) dojede autobusem č. 130 na zastávku U Waltrovky a autobusem č. 139 na zastávku Malvazinky.

Tam ovšem zjistí, že je v koncích. Jak najít hřbitov bez plánu? Vychytrale se vydá ulicí U smíchovského hřbitova. Když se však (potřetí) ocitá před supermarketem Albert, propadá beznaději. Nu což! Zdejší lidé jsou trochu podezřelí, ale ochotně zodpoví všechny dotazy.

Po chvíli Blue Moon zjišťuje, že už počtvrté kráčí ulicí U smíchovského hřbitova. Chytrému napověz, že jo, Jiří, mumlá si pod vousy. Podívá se doprava, doleva – a co nevidí? Kostelní věž. A hřbitov...

Radostně k němu sbíhá úzkou uličkou. Břízy jsou pobledlé, obloha šedá a vzduch mrazivý. Staré dámy se pomalu procházejí... Nicméně od samotného hřbitova je všechny dělí dlouhá zeď.

Na druhém konci zdi (díkybohu!) Blue Moon nachází jakousi církevní budovu, postavenou v moderním slohu, a poblíž: malou zrezivělou branku. Je zamčená? Jistě že ne...

Blue Moon nemůže uvěřit svému štěstí. Branka zavrže a Blue Moon udělá pár nejistých kroků. Nahmatá v kapse dvě svíčky a usměje se. Začíná se stmívat, všude je ticho a klid.

Ale kdo stojí opodál? Obrovský vlčák! Stojí a nepřátelsky štěká. Ten příšerný okamžik zklamání, kdy si Blue Moon uvědomí, že veškerá snaha byla zbytečná! – Teď hlavně vzít nohy na ramena. Branka cvakne a Blue Moon je v bezpečí.

Odchází. Naposledy se ohlédne se za tím odporným psiskem: připadá si jako v podivném snu.

Giorgio de Chirico: Tajemství a melancholie ulice. 1914

Viděla jsem Ježíše na bramborové placce

Karel Hlaváček: Žalm II

Ó Pane ironický a nejvýš spravedlivý,
jenž navštěvuješ prokleté a straníš se dobrých,
jenž větší máš radost z jednoho hříšníka
než ze zástupu ctnostných,

Ty, jenž zlé smutkem, bídou a zoufalstvím odměňuješ
a dobré své radostným úsměvem tresceš,
neb nedals jim poznati lhavost úsměvů jejich,
a nedals jim chutnati svatost své Bídy.

(Tvou milostí rozkvetly mé klasy
- dozrálo obilí Tvé.)





El Greco: Ježíš nesoucí kříž.

Ed van der Elsken

Enfant terrible nizozemské fotografie...

Fotograf Ed van der Elsken (1925-1990) pocházel z Amsterdamu, ale hodně cestoval: po Evropě, Africe či Japonsku. Fotil všechno, co viděl, nejvíc ho ovšem fascinovali lidé.
Proslavil se knihou fotografií Láska na levém břehu, vydanou roku 1956. Během 40 let vydal dalších dvacet knih; navíc natáčel experimentální filmy i dokumenty o vlastním životě.
V roce 1988 se dozvěděl, že má rakovinu (viz jeho 16mm film Bye) a o dva roky později na ni zemřel.

Jeho oficiální web najdete tady.




Švýcarsko. 1967




Autoportrét s dívkou. 1973

Ze série Saint-Germain-des-Prés

Hi kids!

První příspěvek bude poetický.
To víte, začátek roku...

František Gellner
Radosti života, XVIII

Už se mi k smrti protiví
ve svých citech se nimrat.
Už se mi k smrti protiví
bolestí svou se šimrat.

Nejlépe bylo by přetrhnout
všechna pouta a svazky,
minulost svoji zavrhnout,
zříci se poslední lásky,

cynickým smíchem zabušit
v marnou ješitnost svoji,
stesk svého srdce přehlušit
bouřemi, bídou a boji.

Nejlépe bylo by vzdálit se
a nikdy se nenavrátit,
svým bližním a nejbližším ztratit se
a sám sobě se ztratit.



Egon Schiele: Zapadající slunce, 1913