Předjaří
Drsnost mizí. Všechna slitování
k louce, oděné jen šedí, lnou.
Nový rytmus říčky popohání.
S něhou, dosud omylnou,
prostor hltá každý zemský kout.
Cesty ukazují k dálkám v kraji.
A tu spatříš holý strom, jak tají
už jen stěží vůli výš se pnout.
Karl Horst Hödicke: Adam a Eva (podle Cranacha). 1977.
Žádné komentáře:
Okomentovat