Kouzelné světlo

Georges de La Tour: Sv. Irena ošetřuje sv. Šebestiána. cca. 1650

Letní oddechovky :)

'Romantická' komedie Kopačky (2008) je překvapivě příjemná, dosti vtipná, (hořko)sladká, prosluněná, trochu opilá, plnočelně nahá a na konci hensonovsky ujetě loutková. Skoro jako ze života... Producent Judd Apatow a spol. zase válí! 70%. A pocit luxusní dovolené na Havaji.

Rodinná fantasy Letopisy Narnie: Princ Kaspian (2008) je prostě... rodinná. Triky jsou působivé, herci slušní (až na slizkého Bena Barnese v roli Kaspiana) a 140 minut docela rychle uteče. Přesto tomu něco chybí. Něco, díky čemu by vám Narnie ukvěla jako výjimečný zážitek. 60%. A pocit víkendu stráveného na chatě.

скука

Viktor Michalovič Vasnetsov: Carevna bez úsměvu. 1916-1926.

2x o vině a odpuštění

Poprvé. V Bruggách (2008) prožijí vrahouni Colin Farrell, Brendan Gleeson a jejich šéf Ralph fuckin' Fiennes několik podivných dnů. Tvůrčí rukopis dramatika (a teď i filmaře) Martina McDonagha poznáte bezpečně: je to krutě zábavné a proklatě tragické. Hrdinové řeší hovadiny i vážné záležitosti, dostávají se do psychedelických stavů a komických situací. A gotické Bruggy jsou tím nejlepším jevištěm. 90%.

Podruhé. Film Karamazovi (2008), originální zpracování divadelní adaptace Dostojevského románu, se dotýká závažných témat, ovšem místy vás rozesměje až k pláči. Navíc uvidíte přerod nesympatických dětinů v nádherné, velkolepé postavy, dokonce i když jde jen o zkoušku a jediným divákem je velmi smutný polský dělník. Také krakovská železárna slouží jako dokonalé jeviště! 90%.

Jako Dalai Lama :)

Takhle jsem se umístila na 'politickém kompasu':






Více informací na http://www.politicalcompass.org/.

Ty barvy!

Alexej von Jawlensky: Portrét tanečníka Alexandra Sacharova. 1909

Philippe Halsman

Litevský fotograf židovského původu (1906-1979) se nejprve neproslavil jako umělec, ale jako vrah. Roku 1928 totiž byl totiž odsouzen k deseti letům vězení za to, že údajně zabil svého otce na výletě
v Alpách. Okolnosti byly ovšem velmi nejasné; mnozí (třeba Albert Einstein a Thomas Mann) se zasazovali o Halsmanovo propuštění a tvrdili, že jde o pouhou antisemitskou propagandu. Soud mu nakonec většinu trestu odpustil pod podmínkou, že se už nikdy do Rakouska nevrátí.

Halsman se tedy přestěhoval do Francie, kde se poměrně brzy stal uznávaným módním a portrétním fotografem (pracoval například pro Vogue). Po invazi nacistů do Francie ale emigroval do Spojených států. Tam fotil pro časopisy, ale i pro firmy typu Elizabeth Arden.


Ve 40. letech se seznámil se Salvadorem Dalím a vytvořil sérii jeho portrétů v surrealistickém duchu. Mezi další významné osobnosti, které fotografoval, patřil i Einstein, Pablo Picasso, Alfred Hitchcock, Marilyn Monroe nebo Richard Nixon. Některé z nich zachytil uprostřed skoku....





"The Jump Book": Philippe Halsman a Marylin Monroe. 1959








In voluptas mors. 1951








Dalí atomicus. 1948







Albert Einstein. 1947

Až pojedete do Amsterdamu...

Jacob Israël de Haan
Mladému rybáři

Tvým tvářím krása růží rovná není,

Tulipán nemá něhu bosých nohou,

A neznám oči, co vyjádřit mohou

Po přátelství tu touhu k nezměření.

Za námi bylo moře ve své věčnosti,

Nahoře věčný vzduch šedivou bledost měl,

Jen opuštěná pláž nás oba uhostí,

Jiný zvuk než zvuk moře nezazněl.

Naposled spolu, je čas na návrat.

Já zpátky do Města, ty poplavíš se dál.

Já budu bloudit tam, kde není blaze.

Tak unavený jsem. Tolik jsem míval rád.

Odpusť mi, neptej se, čemu jsem vzdoroval.

A modli se, ať nikdy nepodlehnu tvojí kráse.

Anna Althea Hills: Moře v Laguna Beach. 1921.

Každý někam utíká

Už jsou to dva týdny, co jsem viděla film Venkovský učitel (Bohdan Sláma, 2008), ale pořád nevím, co k němu napsat. Ono už bylo napsáno všechno. Tak jen stručně zmíním, že mě (hodně) nadchl a že mi (často) připomněl můj vlastní život. A taky mám slabost pro hrdiny, kteří někam utíkají. (Viz Zbožný tanec od Klause Manna.) Venkovský učitel ovšem daleko neuteče... A my taky ne, viďte? 90%.

I've lost control (of the rapture)

Anton Corbijn prodal dům, aby mohl natočit film Control (2007), což je samo o sobě obdivuhodné. Ale co víc, natočil ho kongeniálně... O Ianu Curtisovi z Joy Division se z něj dozvíte víc než ze všech biografií a každoročních článků v NME dohromady. A budete tomu věřit. (To je u filmu docela zásadní.) Důvod? Možná spolupráce s Curtisovou manželkou Debbie (a s kapelou New Order), možná krásně aranžované záběry z pochmurné 70s Anglie, určitě skvělí herci! Sam Riley je skoro curtisovštější než Curtis, pro srovnání viz YouTube. Výborní jsou také: Samantha Morton, Alexandra Maria Lara, celá kapela, Craig Parkinson jako Mr 'Až na krev' Wilson. A hudba! 90%.

Picturesque!

Aubrey Beardsley: Dáma s opičkou. 1897.

Myslím, že K. nemá pravdu...

...když říká, že dobrý film zemřel s Bergmanem a Antonionim. Myslím, že cinéma nám pořád dává co proto. Čas od času.





Pokání (Joe Wright, 2007) například ukazuje, že Keira je krásná, ale není moc dobrá herečka, zato z Jamese McAvoye může být nový Ewan McGregor. A že Ian McEwan píše romány, které se skvěle čtou i sledují. K tomu skvělá hudba, zlobivá/roztomilá mladší sestřička a několik psychedelických scén z války. 80%.

Díky filmu Tahle země není pro starý (Ethan a Joel Coenovi, 2007) se zase dozvíme: 1. že Amerika je opravdu naprosto šílená, 2. že s penězi není legrace a 3. že i oscarová porota má nědy pravdu. Javier Bardem navíc dostal (zatím) životní roli - ne že by v Než se setmí nebyl úchvatný, ovšem chladnokrevný zabiják Chigurh je jako jeho temná španělská duše zbavená všeho pěkného. 90%. Amen.

Hey Jude...

Caravaggio: Judita stíná Holoferna. 1598.

Gustav Klimt: Judita. 1904-1905.

Tajuplné město

Před časem jsem objevila tenhle obraz:



Jmenuje se Blue Moon (jako já), namaloval/a ho Karsten Duus a můžete ho koupit za 1,500 dánských korun.

Další najdete tady.

Ein klein Spaziergang mit 2 Künstler

Rainer Maria Rilke
Předjaří

Drsnost mizí. Všechna slitování
k louce, oděné jen šedí, lnou.
Nový rytmus říčky popohání.
S něhou, dosud omylnou,

prostor hltá každý zemský kout.
Cesty ukazují k dálkám v kraji.
A tu spatříš holý strom, jak tají
už jen stěží vůli výš se pnout.

Karl Horst Hödicke: Adam a Eva (podle Cranacha). 1977.

To jsem já: mimóza

Mimosa Coctail

Ingredients:
Champagne
2 ounces of cold fresh orange juice
Orange slice for garnish (if using a large wine glass)
Crushed ice (optional)

Instructions:
Pour orange juice into a champagne flute
Add champage to fill the glass but be careful not to overfill
Garnish with a slice of orange if using a glass other than a flute

If you want more ice, use a large wine glass and pour 3 parts of champage in the glass and then add 2 parts orange juice.

(více na www.real-restaurant-recipes.com)

Tragická historie a nejhlubší marnost

Blue Moon se rozhodne, že navštíví pana Karáska ze Lvovic – lépe řečeno jeho hrob. V knize se dočte, že toto blahoslavené místo se nachází na Smíchovském hřbitově čili Malvazinkách.

Blue Moon bydlí ve starých zlatých Košířích, takže s menšími obtížemi (kam zmizelo modré nebe?) dojede autobusem č. 130 na zastávku U Waltrovky a autobusem č. 139 na zastávku Malvazinky.

Tam ovšem zjistí, že je v koncích. Jak najít hřbitov bez plánu? Vychytrale se vydá ulicí U smíchovského hřbitova. Když se však (potřetí) ocitá před supermarketem Albert, propadá beznaději. Nu což! Zdejší lidé jsou trochu podezřelí, ale ochotně zodpoví všechny dotazy.

Po chvíli Blue Moon zjišťuje, že už počtvrté kráčí ulicí U smíchovského hřbitova. Chytrému napověz, že jo, Jiří, mumlá si pod vousy. Podívá se doprava, doleva – a co nevidí? Kostelní věž. A hřbitov...

Radostně k němu sbíhá úzkou uličkou. Břízy jsou pobledlé, obloha šedá a vzduch mrazivý. Staré dámy se pomalu procházejí... Nicméně od samotného hřbitova je všechny dělí dlouhá zeď.

Na druhém konci zdi (díkybohu!) Blue Moon nachází jakousi církevní budovu, postavenou v moderním slohu, a poblíž: malou zrezivělou branku. Je zamčená? Jistě že ne...

Blue Moon nemůže uvěřit svému štěstí. Branka zavrže a Blue Moon udělá pár nejistých kroků. Nahmatá v kapse dvě svíčky a usměje se. Začíná se stmívat, všude je ticho a klid.

Ale kdo stojí opodál? Obrovský vlčák! Stojí a nepřátelsky štěká. Ten příšerný okamžik zklamání, kdy si Blue Moon uvědomí, že veškerá snaha byla zbytečná! – Teď hlavně vzít nohy na ramena. Branka cvakne a Blue Moon je v bezpečí.

Odchází. Naposledy se ohlédne se za tím odporným psiskem: připadá si jako v podivném snu.

Giorgio de Chirico: Tajemství a melancholie ulice. 1914

Viděla jsem Ježíše na bramborové placce

Karel Hlaváček: Žalm II

Ó Pane ironický a nejvýš spravedlivý,
jenž navštěvuješ prokleté a straníš se dobrých,
jenž větší máš radost z jednoho hříšníka
než ze zástupu ctnostných,

Ty, jenž zlé smutkem, bídou a zoufalstvím odměňuješ
a dobré své radostným úsměvem tresceš,
neb nedals jim poznati lhavost úsměvů jejich,
a nedals jim chutnati svatost své Bídy.

(Tvou milostí rozkvetly mé klasy
- dozrálo obilí Tvé.)





El Greco: Ježíš nesoucí kříž.

Ed van der Elsken

Enfant terrible nizozemské fotografie...

Fotograf Ed van der Elsken (1925-1990) pocházel z Amsterdamu, ale hodně cestoval: po Evropě, Africe či Japonsku. Fotil všechno, co viděl, nejvíc ho ovšem fascinovali lidé.
Proslavil se knihou fotografií Láska na levém břehu, vydanou roku 1956. Během 40 let vydal dalších dvacet knih; navíc natáčel experimentální filmy i dokumenty o vlastním životě.
V roce 1988 se dozvěděl, že má rakovinu (viz jeho 16mm film Bye) a o dva roky později na ni zemřel.

Jeho oficiální web najdete tady.




Švýcarsko. 1967




Autoportrét s dívkou. 1973

Ze série Saint-Germain-des-Prés

Hi kids!

První příspěvek bude poetický.
To víte, začátek roku...

František Gellner
Radosti života, XVIII

Už se mi k smrti protiví
ve svých citech se nimrat.
Už se mi k smrti protiví
bolestí svou se šimrat.

Nejlépe bylo by přetrhnout
všechna pouta a svazky,
minulost svoji zavrhnout,
zříci se poslední lásky,

cynickým smíchem zabušit
v marnou ješitnost svoji,
stesk svého srdce přehlušit
bouřemi, bídou a boji.

Nejlépe bylo by vzdálit se
a nikdy se nenavrátit,
svým bližním a nejbližším ztratit se
a sám sobě se ztratit.



Egon Schiele: Zapadající slunce, 1913